POEZIE

* * *
Dovolím si vypíchnout můj nejoblíbenější kousek z veršovaného šuplíku:

NEŠŤASTNÝ MĚSÍC

Spatřil mladík,
spatřil lásku,
uchvácen tolik,
nevydal hlásku.

Pozemskou noc první
kohout hvězdný kokrhal:
„city nejsou zrní!“
až chlapce v dáli odehnal.

Hoch vrátil se a odhodlal,
však ztratil ji už navždy,
beznadějně hledá dál,
leč obává se pravdy.

Pravidelně od té doby
krášlí tichou prázdnotu,
když podíváš se do oblohy,
zříš tam jeho samotu.

Nezaslouží zatracení,
tehdy byl jen mladý kluk,
nám přináší i poučení,
že primitivem bývá hluk.

* * *

A tu jsou odkazy na další moje básničky, verše, rýmovačky, poetiku …:

A jak Luna rychle mizí,
pod silou záře úsvitu,
lidem není až tak cizí
lež v kabaretním hábitu. …

Spoutaná peřím,
zajatá nebesy
výjimečná myšlenka
létá si kdesi. …

Vesele, žij vesele!
Vždyť čas se nám jen krátí.
Ať už jde do prdele,
kdo jiným úsměv hatí! …

Ptám se tě, živote,
ptám se tě, ptám,
jak uchopit něco,
co v dlaních už mám. …

Za rozbřesku listí spadlo.
Navečer už ležel sníh.
V něm zástup duší na rozcestí.
Pak vydal se, kam lákal smích. …

Koňmo hnal se starý král
malou srnku dlouho štval.
Když padla silným vyčerpáním,
zvedla smutně pohled za ním. …

Ptala se mě kapka vody,
co letěla zrovna kolem,
jestli nechci do pohody,
a když jo, tak prý honem. …

Zjistil jsem totiž,
a v tom je ta potíž,
že jenom růže,
až k Tobě může. …

Jako kapr ve vodě
cítím se být v pohodě,
předvánoční pučí rej,
nemám problém, že jsem gay. …