Kapky vody

19.05.2023

Ptala se mě kapka vody,
co letěla zrovna kolem,
jestli nechci do pohody,
a když jo, tak prý honem.

Takže jsem se do ní vstřebal
padali jsme spolu,
jenomže bych potřeboval
vidět aspoň náznak zlomu.

Splynutí šlo celkem snadno,
jen jsem trochu zabručel,
dopadl pak lehce na dno
rychle k němu zahučel.

Rozkoukal se hned a hbitě,
nedostal ale šancí víc,
pochopil jsem přesto jistě,
že je ze mě mokré nic.

Proud mě strhnul okamžitě.
cestoval jsem hromadně
vyděšený jako dítě,
kde můj příběh dopadne.

Tichá řeka odnesla mě,
kam i všechny, do ztracena,
odkud zdravím ty, co klamně
velká vidí svoje jména.

Býváme jen kapky v moři,
někdo vlnku udělal,
přesto všechno jednou shoří,
i když něco znamenal.

Něčí skutky sice září,
co platné je mu však,
že kdysi býval známou tváří,
a jiné dusil jako mrak.

Lepší býti drobnou louží,
co napít dá jen málo,
duši pak nikdy nesouží,
že tělo zlým se stalo.

Každý z nás je kapkou vody,
co život, lásku hýčkat může,
když nezlákaj ho temné hody,
zavoní navěky coby růže.